Antonín Procházka odvedl hroznou hru. Cítí se nepříjemně, když o něm lidé pochybují.

České divadelní prostředí v posledních dnech rezonuje událostí, která se nečekaně dotkla jednoho z nejvýraznějších dramatiků a herců současné scény. Antonín Procházka, známý svými komediemi a divácky úspěšnými inscenacemi, se ocitl v centru výrazné kritiky poté, co jeho nejnovější divadelní hra byla přijata s neobvykle negativními ohlasy. Tvrdá slova recenzentů i diváků se dotkla autora více, než sám původně předpokládal.

Podle jeho slov jej překvapila především intenzita reakcí. „Vím, že každá premiéra je riziko, a jsem zvyklý na to, že divadlo vyvolává různé emoce. Ale tentokrát jsem cítil, že se to obrátilo proti mně samotnému. A to je hodně nepříjemné,“ uvedl Procházka v rozhovoru, v němž poprvé otevřeně promluvil o své situaci. Dodal, že není zvyklý číst výrazy jako „hrozná hra“ nebo „nejhorší kus sezony“ ve spojení se svou tvorbou, ačkoli si uvědomuje, že přijetí uměleckého díla se nedá nikdy přesně předvídat.

Divadelní hra, která se stala terčem negativních reakcí, měla podle tvůrců přinést kombinaci absurdního humoru, tragikomických prvků a společenské satiry. Zatímco některé prvky této koncepce tradičně fungují, tentokrát se podle kritiků nedostavila očekávaná sevřenost příběhu ani dynamika postav. Diváci po premiéře zmiňovali nedostatek energie, kolísající tempo a dialogy, které podle jejich názoru neodpovídaly stylu, který mají s Procházkovým jménem spojený.

Procházka však trvá na tom, že hra byla od samého počátku experimentem, a že každá výzva s sebou nese riziko. „Divadlo je živý organismus. Ne vždy všechno sedne. Věřil jsem v tu myšlenku, věřil jsem v humor, který je možná jiný než ten, který ode mě lidé čekají. Ale i já se učím,“ říká autor. Připouští však, že kritika jej tentokrát zasáhla na osobnější úrovni. „Nejde o pyšnou ješitnost, ale o pocit, že diváci, pro které tvořím, ztratili důvěru. A to je těžké přijmout.“

Kolegové z branže se k celé situaci staví s pochopením a podporou. Mnozí z nich připomínají, že každé dlouhé umělecké působení s sebou nese období vrcholů i pádů. Podle jejich názoru není neúspěch jedné inscenace žádným měřítkem Procházkovy tvorby jako celku. Jeho dlouholetá práce na české divadelní scéně je podle nich nepřehlédnutelná a mnohokrát prověřená publikem i časem.

Sám Procházka však přiznává, že teď potřebuje prostor pro přemýšlení. „Neuvažuji o odchodu z divadla, to v žádném případě. Jen chci získat odstup, abych pochopil, kde jsem udělal chybu a co mohu udělat lépe. Tvůrce musí jít dál, ale ne slepě.“ Podle jeho slov je důležité nezavírat se před kritikou, ale současně se nenechat semlít negativními emocemi.

Fanoušci však hereci a dramatikovi stále vyjadřují podporu. Mnozí upozorňují, že jeden neúspěch nesmí zastínit desetiletí kvalitní práce. Procházka tak stojí na rozcestí, které může být začátkem nové tvůrčí kapitoly — kapitoly, kterou chce psát s odvahou, otevřeností a respektem k divákům, kteří stojí při něm i v těžších časech.