Hrozivý výbuch auta zabil pouličního herce, když jel po silnici.
Smutný odchod Jiřího Havla (†83): Oblíbený děda Jordán z Ulice prohrál boj s nemocí. Trpěl ztrátou paměti, nakonec zemřel ve stejném zařízení jako kolegyně Hadrbolcová
Český herecký svět zasáhla další bolestná zpráva. Ve věku 83 let zemřel herec, dabér a dlouholetý člen souboru Divadla pod Palmovkou – Jiří Havel. Diváci si ho nejvíce pamatují jako laskavého dědu Jordána z nekonečného seriálu Ulice, kde svou lidskostí a klidem získal srdce tisíců fanoušků. Bohužel, v posledních letech svého života bojoval s vážnými zdravotními problémy, především s poruchami paměti, které ho nakonec připravily o možnost žít samostatně.
Podle informací, které zveřejnila novinářka Blanka Kovaříková, musel být herec v závěrečné fázi života umístěn do specializovaného zařízení. „Bohužel krátce po našem posledním setkání ho čím dál víc zrazovala paměť, až musel být umístěn do Alzheimer centra, kde v sobotu zemřel,“ napsala dojemně na sociální sítě. Havel tak dožil své dny v domově pro seniory v pražském Šeberově – stejném místě, kde před necelým rokem skonal i další herecký velikán, Zdena Hadrbolcová (†86), představitelka pekařky Růženky z Ulice. Osud tak nečekaně spojil dva herce, kteří společně dlouhá léta působili na české filmové i divadelní scéně.
Celoživotní kariéra plná lásky k divadlu i mikrofonu
Jiří Havel patřil k těm hercům, kteří nikdy nepotřebovali stát neustále v záři reflektorů, a přesto byli v oboru hluboce respektováni. Byl to poctivý herec, který dokázal přirozeně ztvárnit jak komediální, tak dramatické role. Za svou bohatou kariéru si zahrál v desítkách filmů a televizních seriálů a pravidelně vystupoval na jevišti Divadla pod Palmovkou, kde působil více než čtyři desetiletí.
Kromě herectví byl i mimořádně talentovaným dabérem. Jeho hlas se stal nezaměnitelným průvodcem mnoha generací televizních diváků. Daboval například Jeffa Maxwella jako Igora Straminského v kultovním seriálu MASH*, nebo propůjčil svůj hlas Nedu Flandersovi v legendárních Simpsonech. Díky svému teplému a přirozenému projevu dokázal vystihnout i ty nejjemnější nuance charakteru postavy. Poslední dabingovou roli ztvárnil v roce 2019, kdy mluvil Denise Lawsona alias Wedge Antillese ve filmu Star Wars: Vzestup Skywalkera.
Před kamerou se naposledy objevil v roce 2021 v historickém seriálu Zločiny Velké Prahy, kde podal citlivý a důstojný výkon. I přes ubývající síly si tehdy získal obdiv kolegů za svou profesionalitu a oddanost práci.
Vzpomínky kolegů: „Byl to laskavý člověk, nikdy se nepovyšoval“
Zpráva o jeho úmrtí hluboce zasáhla kolegy z divadla i filmové branže. Herec Miloslav Mejzlík (73) na něj zavzpomínal s velkou úctou: „Jiří byl v domově pro seniory v Šeberově. Když tam byla Zdenička Hadrbolcová, tak jsem ho párkrát navštívil. Vždy se usmíval, i když už si mnohé nepamatoval. Byl to klidný, pokorný člověk.“
Na Jiřího Havla s dojetím vzpomíná i jeho někdejší spolužačka z DAMU Iva Janžurová (83), která s ním sdílela nejen studentská léta, ale i řadu pracovních projektů. „Byl to kamarád, na kterého se dalo spolehnout. Vždycky měl nadhled, humor a laskavé oči. Je mi smutno, že už tu není,“ uvedla herečka v krátkém prohlášení.
Smutek neskrývala ani Kateřina Macháčková (75), která s Havlem sdílela jeviště v Divadle pod Palmovkou:
„Byl mým kolegou pětačtyřicet let, před pár dny jsem si na něj vzpomněla, jak se asi má… Měla jsem tě moc ráda, Jirko,“ napsala na sociální sítě.
Její slova vystihují, jak silné osobní i profesní vazby Jiří Havel během života vytvořil. Nebyl jen herec – byl to především přítel, kolega, člověk s dobrosrdečnou povahou, který kolem sebe šířil klid a pohodu.
Skromnost jako životní filozofie
Ti, kteří ho znali blíže, vzpomínají na Jiřího Havla jako na člověka, který nikdy nehledal slávu. Měl rád svou práci, ale ještě více si cenil klidu, rodiny a přátelství. Když se potýkal s prvními příznaky nemoci, bral to s pokorou a nadhledem. Nechtěl, aby ho lidé litovali, ale aby si ho pamatovali tak, jaký byl – usměvavý, laskavý a s velkým srdcem.
Jeho odchod zanechal prázdné místo nejen v českém dabingu, ale i v srdcích všech, kteří ho znali osobně. Byl symbolem poctivého herectví, generace, která brala svou profesi jako poslání.
Jiří Havel se tak zařadil mezi ty umělce, kteří sice odešli tiše, ale jejich hlas, role i přátelství budou dál žít ve vzpomínkách.
Nechť odpočívá v pokoji.
